Rozhovor s Jaroslavem Duškem 2

10. prosince 2012 v 10:53 | zrb |  GEOMANCIE
Vkládám zajímavý rozhovor s Jaroslavem Duškem - část 2:


bude rokem zázraků - rozhovor s Jaroslavem Duškem





Což patrně souvisí to s tím, že jejich kmeny jsou málo početné, zatímco my žijeme v republice s více než deseti miliony obyvateli.

To je velmi podstatné, že jsme uvěřili, že žijeme v republice spolu s deseti a půl miliony spoluobčanů. A co teprve sedm miliard lidí na Zemi, že? A nevíme, co s tím máme dělat, vezměte si jenom aktuální problémy s etnickými menšinami. Krásně vidíte, jak se ta situace bleskurychle komplikuje, vymýšlíme si tisíce komplikací. Zbytečně. Vezměte si příklad z dopravy: v posledních letech probíhá v několika evropských zemích projekt Společný prostor, v rámci něhož se na silnicích ruší dopravní značky a semafory. Řidiči a chodci se tam prostě musí nějak dohodnout. A zjišťuje se, že se jim tam jezdí líp. Viděl jsem rozhovor s jedním dědečkem z německého města, který říkal: zpočátku jsem se toho bál, ale musím vám říct, že je méně dopravních nehod, je veseleji a hlavně se všichni zase vnímáme. Vyhlášky a předpisy totiž vedou k tomu, že vy přestanete vnímat bytost jako bytost. A otrokářský systém je postavený na tom, že začnete vnímat člověka jako součást vyhlášky, jako někoho, kdo dodržuje nebo nedodržuje vyhlášku. Jejich bytostné jádro, jejich srdce vám zmizí. Protože na to nemáme čas. Musíme totiž posoudit, jestli správně vyplnili formuláře, testy, dosáhli potřebného IQ a tak dále. Což o to, ona by to byla z intelektuálního hlediska velká prča, problém ale je, že celá tato hra se proměnila v samotný život a lidská mysl začala tvrdit, že bez ní by to nešlo - že bez armády, policie a dalších institucí by to prostě nešlo. Proč? Protože by všude byl bordel. Tento názor vyplývá z pohledu, že člověk bytostně tíhne ke zlu, a abychom tento jeho sklon omezili, tak musíme vytvořit vhodné prostředí. Což je podle mě lež jako věž, protože tendenci ke zlu nemá lidská bytost, ale naopak ten systém, který umí sérií vyhlášek prokázat absolutní neúctu k lidskému životu. Podívejte se třeba na ty tristní případy exekucí. Přitom kdyby opravdu platily vyhlášky a spravedlnost, tak všechny finanční ústavy stojí před soudem: za to, jak lidi vtahují do sérií půjček, do nesmyslů, a zatajují jim jejich skutečný dopad sugerováním opaku.




Jestliže civilizačně vzato žijeme v otrokářskémsystému, v jaké společnosti podle vás žijeme v České republice?

To je mně jedno. Rozumíte, už když klademe otázku "V jaké společnosti žijeme?", zavádíme pozornost nesmyslným směrem.My prostě v žádné společnosti tady v Čechách nežijeme. Já nedokážu žít ve společnosti deseti a půl milionu lidí, můžu žít jen s deseti dvaceti lidmi. Naopak žiju ve společnosti na Bali, v Peru a všude tam, kde jsem potkal spřízněné lidi. To je moje společenství. Můžou jím být ale i knížky dávno mrtvých autorů.




Tomu rozumíme, také žijeme střídavě v Seattlu nebo šedesátých letech…

Klidně žijte. Vždyť podle toltéckého přístupu obývá každý člověk svůj vlastní vesmír.




Ale kdybyste měl českou společnost popsat aspoň jako pozorovatel?

Tak ji nepopíšu, každý člověk je v ní jiný.Jestliže se bavíme o systému, považuju jej za otrokářský. Ale nikoli tuto společnost.




Dobře, zkusíme to s druhou otázkou-trvalkou: v čem nebo v kom jste se nejvíce mýlil?

Já jsem takový těkavý typ, skokan, který se už od dětství nechtěl k žádné skupině připojit. Takže jsem dlouhodobě nezastával nějakou ideu ani následně nezažíval smutná prozření. Od nikoho jsem nikdy nic neče-
kal. Přijímám život tak, jak běží, a nemám pocit, že bych byl v těch základních věcech na omylu. Samozřejmě, že jsem se mnohokrát zmýlil - patrně vždycky, když jsem cokoli vyslovil, jak praví Krišnamurtí , ale při mém současném stavu vědomí si to už jednak nepamatuju a jednak je mi to jedno (smích). Jedno, nikoli fuk.




Změnilo se nějak vaše herectví pod vlivem četby Čtyř dohod, respektive v souvislosti s vaším duchovním vývojem?

To vůbec nevím. Hraju každý den jinak a nějaký dlouhodobější vývoj by musel posuzovat někdo zvenčí. Nejsem ten typ, co se přehrabuje v minulosti, hodně zapomínám. Zapomínání je vlastně principem Vizity; to, co bylo, je zkrátka pryč. Možná, že kdybychom se podívali na záznamy a pitvali se v nich, zjistili bychom, že jsme už úplně pitomí. Ale nám stačí vědomí, že si rozumíme a že nás to pořád baví stejně jako kdysi. To je vnitřní důvod, proč Čtyři dohody nebo Manželské vraždění tady s Natašou (v průběhu rozhovoru přišla do šatny slovinská herečka Nataša Burger - pozn. red.) pořád hrajeme.




Vaší zatím poslední filmovou rolí byl politik Vlastík Klein v Odcházení. Nezapředli jste při natáčení s Václavem Havlem řeč na téma konce času a nadcházející transformace?

Ano, mluvili jsme o mnoha věcech, protože i Josef Abrhám je velký mystik - on věří, že možná žijeme ve snu, a Stanislava Milotu v podstatě zajímá už jenom vesmír… Takže při natáčení se vedly velice zajímavé debaty o kosmu, proměně vnímání, šancích lidské bytosti nahlédnout sebe sama a tak podobně.




Utkvělo vám z nich něco obzvlášť zajímavého?

Všechno bylo zajímavé, ale myslím, že nejzajímavější bylo, když Václav prohlásil: všechno, co od této chvíle řeknu, není pravda.




A byla to pravda?

Byla.




Včetně té věty?

Včetně. Ale nemůžu prozradit, za jakých okolností to řekl (smích).




V tomto směru rozhodně nemáme investigativní choutky… Jste známý tím, že občas delší období nejíte. Už jste držel takzvaný královský, čtyřicetidenní půst, na který jste se chystal?

Ne, už se na něj nechystám. Když jsem se loni potkal s Henrim Monfortem, pomohl mi pojmenovat určité věci, které jsem dosud věděl intuitivně. Pro mě musí být půst radost, musí přijít sám od sebe a nesmí mít předem dané žádné pravidlo o počtu dní. Trvá prostě tak dlouho, dokud mě občerstvuje. Jednou jsem jej držel 28 dnů a mohl jsem v něm ještě pokračovat, ale odlétal jsem do Peru a obával jsem se, že zkombinovat s tímto přeletem návrat ke stravě by mohlo být pro tělo hodně náročné. Dnes už bych se toho nebál, tehdy jsem ale ještě měl nedostatek skutečných informací.




Kromě Peru jste letěl na Bali i do jiných míst - přemýšlíte před těmito cestami o své ekologické stopě?

No tak to víte, že si někdy říkám, že už letadlem nikdy nepoletím. Pak se ale zase dočtu, že v některých letadlech už mají menší spotřebu na osobu než v autech, tak jsem zase nalomený… Ale co chci říct: na věci, které považuji za opravdu nejpodstatnější, se ptám Matky Země a podobných entit. A jejich odpovědi jsou z hlediska našich strnulých představ o tom, co je dobré a co špatné, někdy překvapující. To je můj komunikační kanál, díky kterému se snažím pochopit, proč jsme my lidé pro Zemi ještě zajímaví, proč nás tu ještě nechává, jakou funkci v jejím těle máme.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama