12 Meditace transformace 2012

10. prosince 2012 v 11:00 | zrb |  GEOMANCIE


Marko Pogačnik posila pomocná cvičení a týdenní meditace (za překlady díky Janu Tajbošovi)
http://www.cultura.cz/inspirace/tydenni-meditace a tak je zkouším a zapisuji…






10.12.12 - Setkání s královstvím Matky

"Mé tělo je tam, kde je mé vědomí"

Dnešní meditace mi umožnila poznat Matku z Vesmíru. Setkali jsme se daleko tam, odkud je dobře rozpoznat celou bytost Matky Země. Vnímám a úplně zírám, jak je to vlastně dokonalý celek, dokonalý organismus, dokonalá bytost, se všemi aspekty, se všemi substancemi, skupenstvími, tvary, strukturami, hmotná i nehmotná, představitelná, viditelná i nedozírná, nevědomá.. I stlačená hmota obsahuje nekonečný Vesmír. Uvědomuji si, že mé tělo, pochází z Matky a tedy mé tělo, má stejné vlastnosti, jako Matka..
***
Dovedu-li být statisíce kilometrů ve Vesmíru či hluboko v Zemi či ve všech možných koutech planety, tam všude jsem. Tam jsem já, mé astrální tělo, já jsem ve všem, co si dovedu i zatím nedovedu představit.
To mi vysvětluje pocit, kdy se po každé meditaci cítím jako obrovská a nekončící bytost, kdy jsem všude. Naplňuji místnost, ve které medituji, a dalece ji překračuji do míst, kde mé vědomí i nevědomí putovalo.
Napadá mne tedy otázka, proč mi lidé ničíme svá těla? Bydlíme tady, ale ničíme světy tam…To je jako bychom si neviděli na špičku nosu…



6.12.12 Důležité rozhodnutí

Při této meditaci se mi dostalo vnímání pocitu nebe, nekonečného Vesmíru, v lůně Matky Země. Tedy oproti obvyklému zhutněnému, teplému, těsnému a hlubokému prostoru, zcela opačný aspekt. Nnyní již trochu chápu obrácení pólů a pojem všeobsažnosti:

"Co je nahoře, to je dole."
"Co bylo hutné, těžké, to je vzdušné a lehké."




6.12.12 Setkání s královstvím Matky

"Vše (Božské vědomí) je ve všem."

***
Cítím, že se potřebuji zeptat na pocity, které cítím, když se ptám na své duchovní srdce a jaké má vůbec mé srdce vlastnosti. Co to vlastně je, jak jej vnímám, kdy jej vnímám, při jakých příležitostech, a ve kterých místech těla jej vnímám? Uvědomuji si ty okamžiky, kdy jej vědomě používám, kdy jej cítím a jak se sama při tom cítím. Jaké síly a která místa probouzí… To vše se teď nyní pokusím přenést do své vůle.
Ještě před tím ale přichází otázka - co je to vůle? Jaké má vlastnosti má vůle, kde sídlí v mém těle? Vnímám, že je to pravý opak - uzavřený prostor v hlavě, v temeni, je to element nahloučený a tenký, těžko se měnící..
Nyní tedy vkládám prostor, teplo, rozpínavost a nekonečné hřejivé světlo mého srdce do tohoto ztuhlého orgánu…Pomalu jej rozvolňuji a uvědomuji si, jak mě strašně svazuje, zatěžuje a ovládá. Svou těžkostí zatěžuje i mé okolí.. to je hrůza.. Prosím své srdce, ať mi pomůže tuto vůli vylehčit a rozzářit. Ať svou vůlí konám lásku, to teplé, jiskrné a nekonečné Boží Světlo…
***
Dalším krokem je - komunikace s Matkou.
Nořím se do lůna Matky Země, abych se s Ní setkala. Čekám teplý hluboký a hutný prostor, něco jako hluboká průrva do jádra. Setkání je však jiné. Ona má dnes jiné oči - vše okolo má více chladivé barvy než jindy, všude je modro-bílé světlo, více prostoru, který se stále rozpíná, je vlastně nekonečný a já cítím jen samou lehkost kolem sebe a tou je Všeobsažnost.


Uvědomuji si asociace
Práce s hlínou, kameny, dřevem a rostlinami - ano, tyto materiály budeme chtít čím dál více používat ve svém denním životě. Budeme se chtít dotýkat Matky Země, být s Ní v kontaktu a rozumět Jí. Je to totiž kontakt s Její duší.
Toto světlé světlo Matčino očí mnou prozařuje a naplňuje mou bytost. To vše je ona velká Změna. Stáváme se pomalu Vyššími duchovními bytostmi (svým vnitřním charakterem - substancí, která nás naplňuje, se k nim přibližujeme). I naše fyzická těla se proměňují. Stávají se méně svazujícími, méně obtěžujícími (snad zdravějšími?), méně primárními, jako i ostatní fyzická skutečnost. Naše těla nás kotví a spojují s Matkou Zemí, ale pro vše ostatní potřebujeme vnitřní duchovní světlo - tělo, kterým vnímáme, chápeme, komunikujeme a jednáme.
Uvědomuji si tento fakt, a zažívám ho právě nyní a už se jej nedá zbavit. Je to nový nekonečný prostor ve mně, který mne živí, pohání mé tělo, aktivuje a naplňuje mou mysl. Cítím se jako veliká bytost, která se dotýká Vesmíru, jež nekončí Zemí, ale jež je i Zemí. Není hranice mezi Vesmírem a Zemí, je to jedna a táž substance. Takový stav jsem dosud neprožila. Zdá se, že vše protikladné se slučuje. Boří se zdi a stává se Celek. Co bylo nahoře nebo dole je dnes Jedno!
***

Mnoho z těchto asociací si dovedu představit v našem běžném životě - budeme se vracet k práci s přírodninami, stavět svá obydlí z přírodních materiálů, budeme mít větší touhu být fyzicky venku a fyzicky se dotýkat krajiny - těla Matky. To se již dnes dostává do oborů architektury, výtvarna, performací umělců, ale i do výuky předškolních dětí, do vědy, která nalézá primitivní technologie jako inspirující k současnému přetechnizovanému životu. Jednotlivé obory se začínají prolínat, vše souvisí se vším, klasická medicína najednou spolupracuje s léčbou alternativní, člověk není jen tělo, ale má mnohem více orgánů, které se nedají změřit avšak jsou zásadní pro zdraví lidské bytosti, proto jsou účinnější holistické metody - metody Celku… "Není studeného, aby v něm nebylo trochu tepla. Stačí mu jen důvěřovat a on se roztaje…"



2.12.12 Lůno Matky Země

"Lucerna"

Nořím se hluboko, a ještě níž, co nejblíže do hlubin Matky Země. Panuje tam vnitřní klid a jistota, ale zároveň čilý ruch - aktivita na plné obrátky. Uvědomuji si, že tou aktivitou je nespočet bytostí, který tento ruch dělají. Vidím proud, jsou to miliony bytostí, které v klidu a jistotě jdou směrem k Bráně - lůno Matky Země. Je to jako tah zvířat, který je veden svým instinktem k nalezení lepší potravy, za vodou, do nového místa pro život.. Nejdou v panice, ale v soustředěném hlubokém klidu.
Proud prochází Bránou a já po nějaké době se také dostávám dovnitř. V blízkosti vidím nějaký pahrbek - zvláštní vrch, kterou proud bytostí obklopuje a vzhlíží s napětím k němu. Všichni čekají. Já se svým vědomím dostávám na vrchol a prohlížím si, co tam je. Je tam lucerna a právě teď se rozsvítila! Světlo je něco jako červený drahokam a zároveň oheň, který znám z posvátných obrazů zobrazující pannu Marii či Ježíše Krista. Je to světlo se svatou energií, které hřeje a zároveň prosvětluje vše temné, vše váhavé, vše nevědomé.. Světlo lucerny je krásné, teplé, živé a ohromě silné, je tak silné, že nás skoro porazilo k zemi. Svou laskavou a jasnou září nás prosvítilo. Nás, bytosti okolo pahorku. Toto světlo nás pohlcuje a my jsme jím. Šíří se vzhůru samo i skrze nás.
Jak se navracíme do svého běžného života, každý z nás má v srdci svou lucerničku z Pahorku, svou jistotu, že jsem a že vím, co činím a že vím, kam kráčím. Potkávám bytosti s lucerničkou v srdci - jsou usměvaví, veselí i vážní, ale září z nich klid a jsou zvláštním způsobem pevně spojeni se Zemí. Nejsou svázáni, ale nejsou ani v povětří, jsou lehcí a zároveň pevně ukotveni. Jsou něco jako včely, které ví přesně, kde jsou a ví azimut, kam mají letět.. Jsou vřelí a jsou nějakou neviditelnou sítí všichni propojeni. Jsou to bytosti Země.
Potkávám bytosti i bez toho vnitřního světla, bez lucerničky v srdci. Ti vypadají podobně, jen jsou víc do modra, šeda a bíla. Někteří jsou až průhlední. Jsou nějakým způsobem vzteklí, ale není to znát, vnitřně se strašně hádají, ale není to slyšet. Někteří jsou hluční, ale cítím, jak si sebou nejsou jistí. Není vidět, že jsou smutní, bez jistoty, bez cíle, je to jen cítit a to mne velmi rozesmutňuje…Nevím, jak jim mohu pomoci.
To šířím, napříč kontinenty, to kotvím ve svém srdci. Děkuji za tuto zkušenost…

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama