Jaro je opět rychlejší, než jsme čekali a už nám květou třešně.
MEDITACE POD SAKURAMI
![]() |
Konečně jsem se dostala v pravý čas na místo, kde květe skoro 300 třešní - japonských sakur (Prunus serrulata)! Pražská čtyřproudová třída V Olšinách je na konci dubna jedinečná! Od metra Strašnická směrem k Úvalské (tedy na západ) je lemována oboustranným růžovým sladce vonícím stromořadím sakur...
Sešlo se nás tentokrát čtyři a po chvilce se pomalu noříme do meditace za chůze. Kráčíme v úseku zhruba uprostřed, se 218 stromy, protože tam je stromořadí nejméně přerušováno. Tato meditace (čankamana) patří mezi ty velice objevné, protože chůzí zaměstnáváte mozek a ten tedy nevysílá zbytečné myšlenky. Cesta k vlastnímu nitru je tedy více otevřená tak jako cesta k vyššímu a jinému vnímání existence. Chůze může být velmi pomalá - co krok, to nádech, co krok, to výdech, takže celá trasa 300 metrů je otázka 40 a více minut.
![]() |
Po několika chvílích, po několika krocích se pomalu odpoutávám od světla, od toho, že na cestu nevidím jako vždy, a ladím se na pocity v sobě vyvolané obklopením mnoha vůněmi, pohyby, šelesty, zvuky, povrchy. Odpoutávám se od nejistoty směru a nechávám se vést proudem, který mi začal vstupoval do zad a pozvolně naplňoval mé tělo..
Vnímám ohromnou sílu květů, jak vyzařuje svou energii, a uvolňuje nádhernou sladkou vůni a jak to vše se valí a převaluje nad mou hlavou...Krok za krokem cítím více, jak tato síla do mne proniká, krok za krokem "vidím" nad hlavou růžové a těžké peřiny květů, krok za krokem cítím více sílu kmenů, které toto všechno drží a vnímám zvláštní brnění v nohách, jakoby i mnou proudila ona míza života...Krok za krokem vnímám sílu celku. To není jediný květ, to není jediný kmen, to není jediný strom, to je celé stromo-řadí, které je spojeno svými růžovými peřinami, jež podpírají ruce a těla kmenů. Je to síla sloupoví, která časem chůze graduje a zarývá se do těla...
![]() |
Začínám cítit i něco dalšího - bytosti, přírodní energie se svým vlastním vědomím, které s vámi komunikuje. Kráčím a sleduji, jak se kolem mne shromažďují, poletují, zpívají a hladí mne a vytváří takový průvod. Je to jakoby se z každého stromu přidalo něco a vytvořilo něco nového spolu s ostatními a tím mne naplňovalo... Nebyla to jedna bytost stromu, jak je znám, ale více - bytosti květů, listí, kmene, kořenů, takové malé, různě barevné, s různou čiperností, způsobem pohybu, vůní i zpěvem...Postupně se přidávali a zase se vraceli zpět, ke svému stromu,bylo to ale tak silné,že tyto výměny člověk nestihl postřehnout.Jen to,že energie se stále mění a stále graduje a proudí do mne, kolem mne. Také tu byli další příbuzní - zpívající andělé - růžovo-zeleno-bílí - Nádhera! Jejich lehkost mne zas a znovu okouzluje. Proč my nedovedeme být ani z miliontiny tak nádherní, jako oni? Tak otevření, tak laskaví, s nekonečnou láskou...??? Ti poletovali v úrovni korun a mé hlavy. A pak se objevila ještě jedna bytost - nejdřív mne přivítala (vlastně přivítal, protože byl mužského rodu) a dal mi část svého pláště přes ramena....uf...měli jste někdy pocit krále???Vstoupila do mne úžasná energie, mé tělo se vzpřimuje a hruď je plná "jiného - nového -dechu". Připadám si jako obr, to je pocit!
![]() |
Kráčím dál a užívám si tohoto pocitu, který trval nevím jak dlouho. Někdy však zeslabuje, při nastevření očí zjišťuji důvody - je tam větší mezera nebo je tam nově vysazený stromek.. Najednou mi ale nepříjemně louplo v lokti, kouknu a vidím, je to místo u čerstvého pařezu, někdo se tu nedávno trápil..bohužel lidé jej nevnímali..nepomohli. Zbyla zde jen zbytková síla pláče...
Jdu stále dál a dál a stále se střídají pocity síly s pocity úbytku, bytosti stromů se střídají, zpěvy se mění ale neustávají, vůně je nádherná, líbezná, opojná..
V jednu chvíli si připadám jako že mé nohy jsou kmeny a hlava koruna, jdu jako "ant" a předávám si se stromy energii, předávám jim zprávy od stromů ze začátku řady, vše se propojuje, jejich síla, jejich celistvost. To je pocit!!!
![]() |
Pak vnímám výrazně jinou sílu až slabost, úplně mne to vyvádí z míry, nemohu skoro udělat krok. Zjišťuji, že jsem u zastávky, kde je větší otevřené prostranství, stromy jsou přerušeny, spoustu asfaltu..Nohy zkoprněly, je mi těžko, jsem jako balvan. Cítím závan "nicoty" z okolního sídliště...Pokouším se to nebrat do těla a jít dál..
Jdu pomalu a opět nabírám sílu díky voňavým třešním, pomalu rostu, rostu a opět v plné síle, asi po 1,5 hodině docházím na konec cesty...Díky***
![]() |
Imaginace viz http://zrb.blog.cz/galerie/ritualy-rituals/czechia
Pict©ZRB






Miluju baldachyny.
Můj poslední krásný úlovek je zde http://vally.cz/produkt/velky-detsky-baldachyn-relaxo/