08 Meditace pod sakurovým baldachýnem

27. dubna 2009 v 10:28 | zrb |  GEOMANCIE


Jaro je opět rychlejší, než jsme čekali a už nám květou třešně.


MEDITACE POD SAKURAMI








Konečně jsem se dostala v pravý čas na místo, kde květe skoro 300 třešní - japonských sakur (Prunus serrulata)! Pražská čtyřproudová třída V Olšinách je na konci dubna jedinečná! Od metra Strašnická směrem k Úvalské (tedy na západ) je lemována oboustranným růžovým sladce vonícím stromořadím sakur...

Sešlo se nás tentokrát čtyři a po chvilce se pomalu noříme do meditace za chůze. Kráčíme v úseku zhruba uprostřed, se 218 stromy, protože tam je stromořadí nejméně přerušováno. Tato meditace (čankamana) patří mezi ty velice objevné, protože chůzí zaměstnáváte mozek a ten tedy nevysílá zbytečné myšlenky. Cesta k vlastnímu nitru je tedy více otevřená tak jako cesta k vyššímu a jinému vnímání existence. Chůze může být velmi pomalá - co krok, to nádech, co krok, to výdech, takže celá trasa 300 metrů je otázka 40 a více minut.

Po několika chvílích, po několika krocích se pomalu odpoutávám od světla, od toho, že na cestu nevidím jako vždy, a ladím se na pocity v sobě vyvolané obklopením mnoha vůněmi, pohyby, šelesty, zvuky, povrchy. Odpoutávám se od nejistoty směru a nechávám se vést proudem, který mi začal vstupoval do zad a pozvolně naplňoval mé tělo..

Vnímám ohromnou sílu květů, jak vyzařuje svou energii, a uvolňuje nádhernou sladkou vůni a jak to vše se valí a převaluje nad mou hlavou...Krok za krokem cítím více, jak tato síla do mne proniká, krok za krokem "vidím" nad hlavou růžové a těžké peřiny květů, krok za krokem cítím více sílu kmenů, které toto všechno drží a vnímám zvláštní brnění v nohách, jakoby i mnou proudila ona míza života...Krok za krokem vnímám sílu celku. To není jediný květ, to není jediný kmen, to není jediný strom, to je celé stromo-řadí, které je spojeno svými růžovými peřinami, jež podpírají ruce a těla kmenů. Je to síla sloupoví, která časem chůze graduje a zarývá se do těla...






Začínám cítit i něco dalšího - bytosti, přírodní energie se svým vlastním vědomím, které s vámi komunikuje. Kráčím a sleduji, jak se kolem mne shromažďují, poletují, zpívají a hladí mne a vytváří takový průvod. Je to jakoby se z každého stromu přidalo něco a vytvořilo něco nového spolu s ostatními a tím mne naplňovalo... Nebyla to jedna bytost stromu, jak je znám, ale více - bytosti květů, listí, kmene, kořenů, takové malé, různě barevné, s různou čiperností, způsobem pohybu, vůní i zpěvem...Postupně se přidávali a zase se vraceli zpět, ke svému stromu,bylo to ale tak silné,že tyto výměny člověk nestihl postřehnout.Jen to,že energie se stále mění a stále graduje a proudí do mne, kolem mne. Také tu byli další příbuzní - zpívající andělé - růžovo-zeleno-bílí - Nádhera! Jejich lehkost mne zas a znovu okouzluje. Proč my nedovedeme být ani z miliontiny tak nádherní, jako oni? Tak otevření, tak laskaví, s nekonečnou láskou...??? Ti poletovali v úrovni korun a mé hlavy. A pak se objevila ještě jedna bytost - nejdřív mne přivítala (vlastně přivítal, protože byl mužského rodu) a dal mi část svého pláště přes ramena....uf...měli jste někdy pocit krále???Vstoupila do mne úžasná energie, mé tělo se vzpřimuje a hruď je plná "jiného - nového -dechu". Připadám si jako obr, to je pocit!






Kráčím dál a užívám si tohoto pocitu, který trval nevím jak dlouho. Někdy však zeslabuje, při nastevření očí zjišťuji důvody - je tam větší mezera nebo je tam nově vysazený stromek.. Najednou mi ale nepříjemně louplo v lokti, kouknu a vidím, je to místo u čerstvého pařezu, někdo se tu nedávno trápil..bohužel lidé jej nevnímali..nepomohli. Zbyla zde jen zbytková síla pláče...
Jdu stále dál a dál a stále se střídají pocity síly s pocity úbytku, bytosti stromů se střídají, zpěvy se mění ale neustávají, vůně je nádherná, líbezná, opojná..
V jednu chvíli si připadám jako že mé nohy jsou kmeny a hlava koruna, jdu jako "ant" a předávám si se stromy energii, předávám jim zprávy od stromů ze začátku řady, vše se propojuje, jejich síla, jejich celistvost. To je pocit!!!



Pak vnímám výrazně jinou sílu až slabost, úplně mne to vyvádí z míry, nemohu skoro udělat krok. Zjišťuji, že jsem u zastávky, kde je větší otevřené prostranství, stromy jsou přerušeny, spoustu asfaltu..Nohy zkoprněly, je mi těžko, jsem jako balvan. Cítím závan "nicoty" z okolního sídliště...Pokouším se to nebrat do těla a jít dál..

Jdu pomalu a opět nabírám sílu díky voňavým třešním, pomalu rostu, rostu a opět v plné síle, asi po 1,5 hodině docházím na konec cesty...Díky***





Pict©ZRB

TOPlist
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lenicka Lenicka | 1. října 2017 v 22:40 | Reagovat

Miluju baldachyny.
Můj poslední krásný úlovek je zde http://vally.cz/produkt/velky-detsky-baldachyn-relaxo/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama