09 St.Andrews

11. února 2008 v 21:13 | zrb |  ZÁPISKY ZE SKOTSKA
Tak nějak potkávám v poslední době lidi, kteří se mě ptají na Skotsko a taky mně občas překvapí skotština v nějakém tom filmu no a přicházejí asociace během určité hudby.. Takže je nejspíš čas si trošku zavzpomínat na příběhy z té drsné nicméně velmi krásné země.
St. Andrews byl můj první výlet k moři a byl tak silný, že jsem se tam vrátila o měsíc později, ještě s mou drahou polovičkou. Přestože je to východní pobřeží, je nádherné, skalnaté, divoce vyhlížející a často i s bizardními skalními objekty.
St. Andrews je velmi staré (první zmínka o něm je ze 6.století!) královské (od 1124) město s katedrálou, zbytkem hradu a kláštera, hradebních zdí, nejstarší univerzitou Skotska (zal.1410, kde prý mimo jiné studoval i princ William), s botanickou zahradou (!:) a taktéž díky písečným dunám je známým golfovým centrem. Ve své době bylo město centrem vzdělanosti, posvátnosti a taktéž významným obchodním přístavem severně od Edinburghu.
Jelikož jsou tady mapy děsně drahé (od 6Ł), tak člověk velmi zvažuje kam si koupí padesátku a kam ne. Pro tuto oblast jsem si zatím koupila takového kapesního průvodce krajem Fife, kde jsou popsány jednotlivými výlety největší jeho zajímavosti, takže i St.Andrews a jeho pobřežní stezka dlouhá asi 120mil jihovýchodním pobřežím. Ostatní informace jsou lehce dostupné v místním turistickém centru no a samozřejmě na webu.
Ze Stirlingu jsem se tam dodrkotala busem asi za dvě hodiny, s malou tři milimetry tlustou brožurkou a dychtivě jsem nasávala nádherný slunný den a vzduch nedalekého moře. Jako správný zahradník jsem však vyrazila nejdřív do botanické no a zbytek toho krátkého času si nechala na pobřeží a rychlou exkurzi katedrálou. Časem jsem byla omezená zejména kvůli dopravě, protože pokud člověk nechce strávit den cestováním (v tomto případě vlakem) a nemá k dispozici auto, musí cestovat busem. V sobotu přijíždí první bus ze Stirlingu v jedenáct a poslední zpět pak odjíždí kolem půl šesté.
Botanická mne zcela pohltila, květinky mne uchvátili jak malé dítě, a má duše zpívala a užívala si každou vteřinu té často jen obyčejné krásy. Zahrada není nijak speciální, ale mám pocit, že kombinace malého měřítka zahrady, cit pro detail, žádná honosnost, málo lidí, úžasných průhledů, zvuk potůčku, vůně usmívajících se květinek.. a sluníčka a mé radosti, že jsem nedaleko moře, to vše mě tak dostalo, že jsem asi i celá zářila a vypadala trošku jako právě propuštěný blázen.
Bývala bych tam strávila dlouhé hodiny, ale jsem mořský člověk a navíc po třech měsících v létě u oceánu jsem teď už měla absťák a už jsem se nemohla dočkat té slané chutě, toho šumění vln a nekonečně modrého obzoru..
Skoro jsem až letěla, protože cesta byla daleká a času málo a já tak nedočkavá, takže k moři jsem došla celkem splavená :). No, ale stálo to a to a od té doby pohoda. Po ochutnání moře jsem se vydala podél skal k místu, jež bylo v mém průvodci nazváno Rock & Spindle. Perovka vypadala zajímavě a ještě víc, když o tom nikde v turistických průvodcích moc nepsali. Šlo se kolem karavan kempu, golfového hřiště, po náhorní plošině útesů s nádhernými výhledy na moře a na město. Nemohla jsem se vynadívat a vynacítit té svěží vůně vzduchu. Taky jsem byla zvláštně napjatá co mne čeká, a opravdu co přišlo, se moc nedá popsat.
Dostala jsem časem dolů k moři po stezce, která byla pečlivě vydlážděná kamennými bloky a schody, až k jednomu menšímu menhiru, kterého jsem si pro sebe nazvala Strážce. Vypadal trochu jako dědeček, trochu jako taková ta díratá houba. Měla jsem pocit, že se nijak nevnucuje návštěvníkům, ale pokud mu člověk věnoval pozornost, něco mu předal. Pak jsem pokračovala a dál přeskakovala po kamenech, přes pramínek a kolem do moře zanořujících se podélných skal, až v jedné zatáčce jsem měla pocit, že nejsem daleko, a tak jsem poprosila o vstup. Čím dál víc mi totiž připadalo, že jdu po nějaké "stezce" a že ono místo bude velmi výjimečné a posvátné. A vida, po deseti krocích se vynořila první velká skála a hned druhá, kterou jsem znala z toho obrázku.
Myslím, že nebudu popisovat příliš mé zážitky, spíše jen mé pocity z místa a z toho co proběhlo. Od prvního okamžiku mně napadlo, že je to svatyně pro párové rituály, tedy mužská a ženská skála. Samozřejmě, že mě to lákalo víc na tu ženskou, takové mateřské lůno a musím říct, že to byl víc než silný zážitek, jen tam být sám. Druhá skála, která mi silně něco připomínala :) ve mně budila spíše obdiv avšak odstup, takže na tu jsem nelezla. Po zkušenosti o měsíc později myslím, že ani pro ženy není, možná pouze tehdy, pokud jim výrazně chybí něco z mužského principu. Ano, byli jsme tam nakonec jako pár a jen lehce přirovnám - to co zažíváte se svým partnerem v ložnici můžete zažívat i na těchto skalách, i když 15metrů od sebe bez sebemenšího fyzického kontaktu. Těch napojení tam je určitě víc, protože přítomnost moře a těch zvláštních kamenů okolo a silného "tahu" směrem vzhůru je velmi silná a myslím také zásadní. Po mé první návštěvě jsem zážitek považovala za silný a zajímavý k opakovanému prozkoumání, ovšem po návštěvě v páru to byl zážitek celého dne, který se hluboko vryl a neustále hloubá a klade otázky, co je to za sílu, co je to za místo a k čemu toto všechno slouží. Čím více se dovídám o Grálu a roli člověka v něm, tedy přesněji muže a ženy, tím více mám podezření, že toto místo je místo "setkání" či místo "přípravy".
O Svatém Grálu v tomto smyslu více viz http://www.archet.org/.
Abych neopomenula město, které je krásné svou architekturou i posvátnými místy velmi doporučuji navštívit komplex kláštera s věží, odkud je krásná vyhlídka nejen na moře, ale i na malebné městečko. Nezajímavý není také starý hrad a úžasný je přístav s pláží, no a projděte se kamennými uličkami, kolem starých klášterních zdí a zajděte určitě do kostela sv. Trojice. Kostel byl postaven roku 1112 původně na východní straně katedrály, pak byl však 'přestěhován' v 15. st. na severní stranu ulice South Street. Jinak byl prvním místem, kde měl John Knox vůbec první kázání na veřejnosti (r. 1547). Město má na svém území i další kostely např. Kostel sv. Leonarda, Martysův kostel, kostel 'Hope Park' a Blackfriarsovu kapli. Našla jsem celkem výčet asi 8 kostelů, takže to je celkem dost, na takové městečko? No, ale jsou tu také milé skotské obchůdky, kavárničky, bary, rychlá občerstvení, puby a taky plno turistů a mladých lidí - většinou studentů univerzity. Prý to není město na bydlení, ale spíše na návštěvu. Nemohu posoudit, ale za tu dobu, co jsem tam měla možnost být tam bylo krásně a příjemně a ještě by bylo hodně co prozkoumat.
Ještě bych se trochu vrátila ke klášteru jako nejstaršímu pozůstatku tohoto městečka. Jeho ruiny dávají tušit jeho skvostnou nádheru své doby a člověk jen žasne nad jeho rozsáhlostí a monumentálností staveb, zejména katedrály. Zdůraznila by prostor hlavní lodi katedrály, kde jsou tři zajímavá místa - na křížení ramen, u oltáře a v levé boční kapli (při pohledu k oltáři). Při první návštěvě jsem tam někoho potkala - dvě bytosti, přičemž první mi hlavně zdůraznila, že tam někdo na mě čeká, no a ta druhá …mne pak úplně rozplakala. Nevím, co by se stalo, kdybych tam stála déle, protože za zády mi celou tu dobu nepříjemně funěli nějací Italové, takže to bylo krátké, ale zato velmi intenzivní setkání. Měla jsem dojem, že jsem se setkala s někým, kdo mi byl velmi blízký z minulosti a kdo mě ztratil...Znáte to?Takový ten dotyk stejné nitě z vaší duše duší jinou?Tak to mi zamotalo hlavu úplně...noo, život je plný překvapení..Při druhé návštěvě jsem opět potkala strážce kláštera a v kapli jsem cítila energii Panny Marie, moc příjemné a hodně povzbudivé k tomu nad čím váháte. Jinak určitě stojí za návštěvu celý areál a pro každého tam je něco zajímavého, od různých "místeček, bodů a překvapivých setkání" po krásné románské portály, zdobené sloupy křížové chodby či náhrobky významných osob zde pohřbených.
fota a mapy viz:
Foto©ZRB
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama