O Glendaloughu se dá slyšet hodně zajímavých příběhů, ale všechny jsou spojeni především s jediným člověkem, Sv. Kevinem (498-618, http://www.catholic-forum.com/saints/saintk02.htm ), jež se stal po Sv.Patriku druhý nejuctívanější světec Irska. Je patronem Dublinu, opatství Glendalough a kosů. Měl rád přírodu a zvířata v také v této oblasti mnoho dobrého učinil. Má nejoblíbenější legenda je ta o ozdravení husy krále O'Toola, což způsobilo to, že Kevin získal toto údolí pro své opatství. Svatý Kevin žil dosti skromně, velkou část svého života strávil právě v tomto údolí, jako poustevník i později jako mnich v klášteru, který zde později založil.
Údolí Glendalough se nachází v hrabství Wicklow jižně od Dublinu a je součást Národního parku Wicklow Mountains. Doprava je tam celkem snadná, z Dublinu jezdí pravidelné autobusové linky, stačí sebrat pár letáčků na nádraží a víte kam jít.

V překladu z gaelštiny, potažmo irštiny, znamená Glendalough "Údolí (glen) dvou jezer" (lough), je nádherné, trochu tajemné, se dvěmi jezery hluboce zaříznutými mezi strmými a zalesněnými kopci, po kterých stékají nádherné vodopády.
Já byla zvědavá zejména na to, co tam lze vnímat, a za čím tam ten Kozák pořád jezdí :).
Bohužel jsem neměla úplně nejlepší počasí, tedy zkráceně, bylo příšerné, takže jsem moc dobrodružství nepodnikala. Stačilo, že jsem přežila a můj foťák taky, páč bylo kluzko a to se velmi dobře padá a bohužel i s objektivem k zemi.. Po celým dni jsem byla jak macerát, tedy od pasu dolů na mne nebylo kousku suchého, což není zrovna pohoda k meditaci. No ale to je vlastně dost normální počasí na Irsko, takže člověk má být radši připraven :).
![]() | ![]() | ![]() |
Mé první kroky směřovali samozřejmě do areálu opatství a i přes to špatné počasí, bylo zde hodně lidí, zejména Italů, no a tak nebylo zrovna jednoduché být sama v klidu na místech, které se mi zdály k meditaci důležité. Nejsilnější zážitek jsem měla v katedrále ve zvonici, pak ještě u levého výklenku v hlavní lodi. Do kaplí mimo hlavní areál jsem se nedostala a popravdě jsem v tom dešti ani neměla chuť zdolávat nějaké překážky. Pak jsem se ještě dostala k ruinám St.Saviour Church, kde jsem se před tím stihla pěkně vymáchat v bahně, ale místo samotné zářilo poklidem a všechen ten mokrý stres ze mě spadl. Zbytky zdobných detailů na ostění a portálech mě naplňovali úctou a jedno místečko u okna mi na okamžik zastavilo čas, jen tak pro mne, nic víc nic míň. Nádhera! Tímto jsem ukončila esoterické bádání Glendaloughu.
![]() | ![]() | ![]() |
Ještě jsem se nezmínila o mém přírodním bádání, které probíhalo vlastně každou vteřinu, počínaje vnímáním deště, zimy, nádherných jezer, divokého lesního potoka a jeho vodopádů, konče nádhernými starými stromy a také "báječnými" midgees, které se objevili alespoň na tu chvíli kdy náhodou nepršelo.
Jelikož je areál už v národním parku, je zde informační středisko, které má okolo domku zajímavou tzv. sensory garden, tedy zahradu pro vnímaní smysly, kde se potkáváte s vonícími, léčícími, nádherně kvetoucími a na omak příjemnými rostlinkami a taktéž se zvonkohrou, tedy vlastně dřevohrou, jelikož tady zvoní duté dřevo. Když si představíte parné léto se zpívajícími ptáčky a bzučícími čmeláky, tak to musí být nádhera. Tuto druhou část jsem ale bohužel nezažila.
![]() | ![]() | ![]() |
No, je toho zde mnohem více než popisuji, ale nechte se taky překvapit jelikož návštěvu tohoto kouzelného údolí rozhodně doporučuji :).
papa
Pict©ZRB








