18 VELKÝ VÝLET -19.-28.7.

30. srpna 2007 v 1:31 | zrb |  ZÁPISKY Z IRSKA

nevím už kolikátý výlet páč jich bylo hodně…

Omlouvám se všem co sledují mé irské příběhy za zpoždění, ale budu se snažit dohonit resty a brzy začít příběhy skotské, které začínají růst jako houby po dešti :)
GROOVY DUBLIN & MALAHIDE 19-21.7
Takže dovolenááá začala menším entrée v Dublinu s groovy Niamh a Anne-Marii ve čtvrtek večer 19.7. Komentovat není třeba, jen jsem do té doby ještě nikdy nezahradničila a nehonila slimáky o půl noci …
Druhý den byl částečně turistický a částečně pracovní, nicméně zakončen byl excelentním jídýlkem, které mi připravil mistr Jose (telmo jose magalhaes andrade…myslim ze ještě některá jeho jména zde chybí do úplnosti..).
Sobota byla opět doprovázena Telmova kuchařským uměním, procházkou u moře, parkem u Malahide castle a nakonec šťastným shledáním se všemi milovanými, přijíždějícími z letiště. Je zajímavé, jak se některé věci tak záhadně sejdou, že tomu pak člověk říká náhoda. Jelikož tím samým letadlem co letěl Šibi letěla i Míla s Miriam - Telmova rodinka, což absolutně nikdo z nás dopředu neplánoval. No ale nezbývá než se radovat, že všechno funguje tak nějak samo.
AMAZING GALWAY 22.-23.7
Tak tedy já a Šibi jsme druhý den vyrazili do Galway, kde se v tuto dobu konal art festival (trvající celkem asi 3týdny). Jelikož jsme alternativní, začali jsme nealternativně - autobusem, což jsme přežili a tam kam jsme potřebovali jsme dojeli. V Galway nás čekala pěkná sprcha, ale prchli jsme do obchodu a aspoň jsme si koupili oběd. Jednou z událostí dne byla street parade, ovšem probíhající odpoledne. Bohužel s Ballina street parade se nadá srovnávat. Nikdo ani moc nepochopil co ty oblečky měli za význam.. ale bylo to veseléé.
Pak jsme se přesunuli do nitra města, které bylo plné úžasných performerů -na ulicích, uličkách, v lidmi-narvaných-pidi-hospůdkách, a taky jinde, ale tam byly lístky vyprodány, takže tam nevíme jaké to bylo :)(ale určitě taky dobrý)
Nicméně Guiness tady točí báječnej, jahody máčené v čokoládě a kozí sýr na trhu, seafood, St. Peter's Beer jsou jen jedno z mnoha fantastických věcí, co člověk musí ochutnat, i když třeba nejsou irského původu. Těch pár hodin, co jsme tu strávili mně opravdu uchvátilo a jistojistě zařadím Galway při mé příští návštěvě Irska do itineráře! Když se tak zpětně ohlédnu, Galway je pro mne nejhezčí a turisticky nejatraktivnější město z toho co jsem stihla v Irsku vidět. Kromě toho, že je na západním pobřeží, u oceánu, nedaleko úžasných jezer a Connemara national park tak zde taky kotví hodně známých hudebníků, malířů a tanečníků (jeden z nich pocházející z rodiny Reagan, která tančí a fidlá od nepaměti, mě také vzal jednou stopem - mj.mne taky za jízdy učil, jak se hraje na whiste -irskou flétničku - tzn. že řídil koleny páč ruce potřeboval na píštalku:). Vůbec celé západní pobřeží je takové pořádně irské, narozdíl od zbytku země.
Niamh je doma v Galway, takže po čtvrteční párty v Dublinu jsme se nyní potkali abychom opět provedli nějakou čertovinu…Zas tak moc jsme ale nezlobili…Spali jsme v rodinném letním sídle u jezera Lough Corrib, zhruba 20km severně od Galway, no a tam jsme se usídlili až do úterka. Pro nezúčastněné to není až tak zajímavé vyprávění, páč jsme čas strávili naprosto pohodově, prostě u úžasného jezera, někdo i v něm, hádejte jak byla voda studená......?....řekla bych že tak 5 cm..:)
kde se občas pásli ovečky, koně nebo lamy
nebo byly velké neznámé mohyly…co člověka propojili s tím nahoře, dole i se druhou spřízněnou duší.
Krajina se na rozdíl od hrabství Sligo změnila v takovou lehce zvlněnou planinu s rozptýlenými unfriendly hedges.. (neboli nepropustnými a trnitými plůtky), občas se stromy, hájky a velmi často s mokřady a jezery! Bohužel oblast Galway byla znečištěna průmyslem a zemědělstvím (neuváženým používáním hnojiv a pesticidů), takže pitná voda z kohoutku neteče a v některých jezerech se nedoporučuje koupat…(toť druhá strana Irské mince - nejsou příliš organizovaní a už vůbec ne v zodpovědnosti za životní prostředí z pohledu běžného života. Samozřejmě na té akademické úrovni se děje hodně dobrých věcí, ale to bohužel nestačí.)
Za pohodové nálady a doprovodu zvuku kytary, vína, fernetu, červené řepy s piknikovou zastávkou v Moate (kde toho sice není mnoho k vidění, ale dělají tam bezva kávu a koláčky!) a tak jsme přehopkali do úterní jízdy zpět k metropoli.
HILL OF TARA, BELFAST, SEVERNÍ IRSKO 24.-27.7
In the middle of nowhere jsme na vlastní přání byly zanecháni vlastnímu osudu a asi ve 3pm nám začla ta pravá zábava - začli se přesunovat stopem. Já bych tento způsob dopravy nazvala jako alternativou poznávaní nové země, jiné kultury a nových lidí za krátký časový úsek. Samozřejmě každá taková cesta má i svá úskalí, no ale co tě nezabije to tě posílí, ne?
Cílem dne byl Hill of Tara a večer nocleh v Belfastu, tedy "mezinárodní výlet" z eur a kilometru do pencí a mil, nebo taky od katolíku k protestantům.
Vlastně, pro lepší představu vkládám mapičku celé naší cesty a v galeriii pak mrknete na Cestou necestou a Severni Irsko.
Omlouvám se, že nebudu popisovat co se dělo na Taře, protože se to týkalo dosti osobních věcí a mnoho dnů a zejména nocí pak bylo Tarou ovlivněno a vůbec můj pobyt v Irsku byl vlastně Tarou završen, neboť jsem se tam ještě později vrátila.
Nicméně jsou zde místa léčivá i harmonizující, místa přívětivá i s nepříjemnou ochranou, místa kontaktu s duchovními bytostmi a vysokými dimenzemi, místa, který jsou propojena ley liniemi s dalšími významnými místy v Evropě (pravděpodobně i mimo Evropu), je to takový pupek Irska, zásobárna nejrůznějších vibrací, jak pro lidi tak pro krajinu. Je to místo korunovace králů...a vůbec, je to krásné a zvláštní místo, což potvrdí všichni vnímaví lidé a hodně Irů sem rádi chodí, nocují, pořádají festivaly, mítingy a jiné věci. Na Taře a v celém údolí okolo se dělo a děje mnoho věcí, a to jak dobrých tak i těch horších, v tom civilním životě se to projevuje např .v tendenci protnout toto údolí dálnicí, kvůli čemuž se vedou velké diskuze a protesty (viz např. zde). Bohužel bagry už dávno začly hrabat a tak nenápadně ničit prastará posvátná místa.
Na Taru jsme se dostali "zázračně" rychle a tak trochu bizardně. Vzal nás totiž chlapík, který měl vlastně volné jen jedno místo a pak korbu na nářadí, takže tam přistály bágly no a my dva přistáli na sobě na jednom sedadle vedle řidiče. Ačkoliv jel asi jen 10km od místa stopu, hodil nás těch zbylých 10km až na místo určené. Myslím, že se taky trochu zalekl našeho plánu zvládnout za půl dne kromě Tary ještě stop do Belfastu..
ale
We did it!!!!!! Jsme excelentní stopaři, profíci!!!! Abych to shrnula, měli jsme až neuvěřitelné štěstí na lidi. Někdy jsme ani nezačali stopovat a zastavili nám sami...
Závěr dne byl tedy excelentní dojezd do metropole Severního Irska , kde jsme byli vlídně přijati našimi krajany, snad si mohu dovolit je nazývat našimi přáteli, Viktorem a Kačkou. Tito lidičkové nám zde poskytli azyl na dva dny, povykládali o tom, jak to tady chodí, a ještě nás provezli po severním pobřeží, od Mussende Temple, Giant's Causeway, Ballycastle, Fair Head (kde je vyhlídka na nedalekkjé Skotsko), přes bílé pláže a útesy a staré hrady až po vodopády na řece Glenariff. Počasí bylo objednané, takže pršelo jen když jsme se přesunovali autem z bodu A do bodu B no a duhy a výhled na Skotsko bylo opravdu až okatě úžasné, jako pro nějaký pro turisty nebo co…!Ještě jednou díky díky díky!!!Jsme rádi, že máte rádi návštěvy!
Z Belfastu jsme se přesouvali ve čtvrtek 26. krátce po obědě, ovšem do té doby jsme ještě okusili pár pint v místním pubu za rohem a taky krátkou tour centrem města, ovšem již za vydatného deštivého doprovodu..Byl čas přesunu.. (více viz Galerie - Severní Irsko)
LONDONDERRY, LETTERKENY, GLENVEAGH NATIONAL PARK 26.-27.7
Jelikož jsme už neměli mnoho času, do Derry jsme se přesunuli busem a pak opět pokračovali stopíkem. Jako zaslepenci jsme minuli Pogačnikovo litopunkturní projekt pro město a okolí Derry ...!:( jelikož kdo nehledá nenajde…) no a pak tak akorát k večeru dojeli až na místo určení.
Midgees už jsem zažila z workshopu v Leitrimu, ale takovýto nájezd jsem tedy nezažila. Jen co jsme vystoupili z auta, vrhli se na nás a jali se nás požírati. My se ovšem jen tak nedali a bojovali jsme do krve..Výsledek byl 1:0 pro nás, páč i přestože jsme měli repelenty, které nebyly nějak účinné, začal FOUKAT VÍÍÍÍTR! Uf.To bych tedy nikomu nepřála…
No kdo chce kam pomozme mu tam. A my se chtěli koupat v jezeře v národním parku a stanovat a vařit polífku, bojovat s midgees a spát tam kde se nemá. To vše jsme absolvovali úspěšně a druhej den vyrazili na 4 hodinový výlet podél jezera Veagh. Upřímně, viděla jsem v Irsku krásnější krajinu, krásnější hory, popravdě i méně depresivní než tyto. A vlastně ani nevím, proč zrovna tato část byla vyčleněná jako národní park. Ale dost možná je to o vlastnictví a zachování kousku země pro veřejnost (protože Irsko je převážně v privátních rukách..) a nebo jsou zde chráněné druhy žijící v mokřadech a slatinách, v nehostinných horách. Z pohledu horolezce by byla zajímavá asi spíše procházka na celý den (ne na pár hodin) kolem jezera, vodopádu, na hřebeny hor, ovšem s midgees si to nedovedu představit. Pro běžné turisty je tady atrakce Glenveagh castle - zahrada různých stylů (od anglického parku se subtropickými druhy až po čínskou, italskou, zeleninovou či himalájskou zahradu) s romanticky upraveným hradem a přístavem pro lodičky u jezera. My jsme ocenili zejména krásný výhled, krásný počasí, spoustu pěkných zákoutí a pak bezva koláček s kávičkou a tak akorát vánek, že jsme měli svatý pokoj od midgees... a na těch pár hodin to bylo akorát.
SLIGO 27-29.7
Čekala nás ovšem poslední štace, překvapivě ta nejnáročnější, a to dostat se po západním pobřeží do Sligo, kde už jsem byla "doma".
Bohužel jsme trošku na cestě zamrzli, byl pátek odpoledne, takže špatná kombinace pro dva stopaře s bágly a auty plných rodinek jedoucí někam na víkend. Plánované zastávky na pobřeží se nekonaly, ale zato v pubu na křižovatce jo, takže zas tak špatně jsme se neměli :). Sligo nás přivítalo asi v 8 večer kde jsme se zkulturnili a hurá do pubu na hudbu a nějakou tu pintu…:))
Z mých předchozích vyprávění už trochu vyplývá, která místa je třeba ve Sligo navštívit - tedy místa numba wun - Roses Point, Strandhill, Cartron Point, Left Bank, McGarrigles, Mullaney Brothers, OffLicence..:) takže teď už jen - kdy a jak. Stop ani nebudu komentovat - prostě supr - radost cestovat! Zato 16km výlet na polorozpadlých kolech bez baterky a v noci na Strandhill a zpět byl opravdu dobrodružstvím. Ale přežili jsme to přežili jsme to přežili jsme to přežili jsme to.
Tady tedy naše cestování zkončilo
a měli jsme se krásně, počasí nám přálo, dárečky jsme nakoupili a
a už vám žádný pikantérie neřeknu, protože už jsem toho napovídala víc než dost..;)
brou noc, dobré ráno, hezké odpoledne nebo kdy to čtete.
Doufám, že jste stále se mnou a těšíte se na mé další zážitky, jako například z Glendalough Abbey & National Park, Creevykeel, Mullagmore, Slieves League (největší útesy v Evropě) či Powerscourt garden & waterfall (nejvyšší vodopád v Irsku)!!!
Pict©ZRB
TOPlist
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama