06 Druhý výlet MEGALITICKÉ SLIGO

27. května 2007 v 0:11 | zrb |  ZÁPISKY Z IRSKA
CARROWMORE, KNOCKANAREA, STRANDHILL (13.5.)
No, tak si nařizuji budík na osmou (což se některým může zdát k smíchu, že jo, no ale mne zas to, že jdou spát dřív než v jednu v noci hi:) a zjišťuji, že svítí sluníčko! Bezva, takže jdeme na výlet! Honemhonem. Nabalím se svými proprietkami, včetně nezbytné pláštěnky a mapy a vyrážím jihozápadně od Sligo. Padesátka mapa je dosti podrobná a zachycuje všechny kameny a kamínky, chybí tam jen které mám navštívit, protože jich tu je fakt hodně!
Krajina jde kolem mne pozvolna a já cítím, jak mé tělo postupně nasává její vůni…(Za čtrnáct dní ji bude nasávat doslova vším, tedy nejen duší, ale i tělem, protože se zúčastním další sady body-weather-landscape-exploration s Frankem van de Ven, holandským tanečníkem)….Až mne zastaví první kruh, velmi nenápadný a nedostupný, ale prý důležitý. Kromě oveček prý pastvinu okupují i býci, no a po zkušenostech z českých luhů a hájí se tedy raději na kruh napojím na dálku..Vida a taky to jde :). Hodně míst, která navštívím jsou osobního charakteru a každý další tam bude mít jiné zážitky. Tento pro mě měl význam spojení s Matkou Zemí a s místním strážcem (oblasti) - místním druidem. Matička mne má nějakým způsobem ráda a proto je to pro mne většinou povzbudivé setkání a tzv. dobití baterek. Dost možná navýšení bioenergie (používám převážně terminologii pana Pavla Kozáka, takže kdo ji nezná, tak se předem omlouvám, ale určitě sami ucítíte, co tím je myšleno a nebo si můžete přičíst pár jeho knížeček o krajině, které jsou velmi inspirativní).
Carrowmore je nedaleko a tak jsem brzy na místě. Ani nemá smysl psát, že jsem za tu dobu prošla asi dvěma nebo třema lijákama, ale proti tomu co následovalo to byl slabý odvárek:).
CARROWMORE
Komplex Carrowmore je velkolepý, i když na první pohled je to jen několik kamenů více-méně nashromážděných rozptýleně zhruba na 2 hektarech plochy. O většině tam v průvodci (který jsem, pozor!!, dostala v češtině) píšou, že jsou to hrobky a mají nějaký vztah s tou centrální, jsou tam odkazy na archeologické průzkumy a vykopávky atd.. Popravdě jsem toho moc nečetla, jen tak letmo, moc mi to o významu míst neřeklo ani o tom, k čemu se používaly a jaké rituály se tam dělaly, snad možná trošku odkazů na okolní lokality (např. vzdálené dominanty, kde jsou trochu patrné obrysy dalších hrobek). Informace o stáří jsou také relativní. I když se zde nalezli hroby datované do 4000 let př.n.l. neznamená to, že místa (svatyně) nebyly používány již staršími civilizacemi, po nichž je zde patrná jen zbytková energie.. No ale nejsem příliš systematik a nechávám spíše věci vyplynout a důležité vykrystalizovat takže ..Hlavní je pro mne vědět kam jít, kudy, co tam dělat a proč. Což jsou beztak zásadní otázky každého z nás :) Takže Carrowmore může být kromě hezké procházky mezi balvany také dost zajímavá pouť.
Začala jsem v krásném počasí, prošla jsem několika lokalitami a postupně to kolem houstlo až se zpustil takový liják, že snad ani slimák by se nechtěl slimit po klouzající travičce. Já v tom největším lijáku "zrovna" dospěla k hlavní hrobce. Tedy dolmenu, známém taky pod jménem Listoghil. Je obsypán kamením a z dálky vypadá jako mohyla. Zevnitř je patrné že kameny jsou alespoň částečně v gabionech, takže je jasné, že je to celé převrtané a zase pečlivě nasypané zpět..Ale naštěstí je možné energii místa cítit a vůbec, to místo je velmi živé… a to je dobře.
Chvíli trvalo, tedy hodnou chvíli, než jsem tam mohla vstoupit. Myslím, že přístup do tohoto místa je navýsost individuální a proto nebudu popisovat o co šlo, ani kam se šlo, ale bylo to jako vstoupit do plazmy…Tedy vlastně teď nevím, jestli to skutečně s tímto nemělo souvislost, ale rozhodně tam jde o jisté zasvěcení. A druid, který tam je pohřben sám řídí (tedy jeho astrální podstata), co se bude dít. Zajímavé bylo, že v určité fázi - mého rozhodnutí - přestalo pršet a vysvitlo sluníčko, a já pak mohla ono rozhodnutí zrealizovat a pak meditovat nerušeně a v pohodě (mj.i proto, že všichni rozumní lidé před deštěm utekli:).
No tak to bylo! A pak ještě mnoho následovalo. Některá místa jsem měla navštívit, některá ne (bohužel nebo taky naštěstí, nebo taky pro tentokrát).
Skončila jsem u velmi krásného místečka (č.7), zasvěceného jedné bohyni (jméno neznám), tak akorát, že jsem si dala oběd v trávě a navíc s výhledem na Knocknarea. Neobědvala jsem sama. Přidaly se ke mně kravičky :). Vzhledem k jejich chování jsem usoudila, že jsou jen mladé a zvědavé a tak jsem pokračovala se svými špagetami. Asi to byl dost zajímavý pohled..Kravičky mi ve finále olizovaly boty a čuchaly k foťáku. Hladit se nedaly, ale společná pastva byla bezva (až na ty mouchy kolem..)
Když jsem se vracela k info-středisku že si vyvezmu svou OPW heritage card, tak už z dáli se pán ptal, jestli nejsem náhodou ta z Čech. Že prý měli strach, jestli jsem se neztratila..No ne :) asi nejsou zvyklí, že tam člověk může strávit i pár hodin..nebo roků?:)
Ještě než jsem opustila lokalitu rozloučila jsem se s několika (mnoho!) bytostmi prostřednictvím kruhu (označeným č.1). Měl tak trochu půdorys Stonehenge, ale v malém, taky oltářní kámen, vnitřní polokruh, vnější kruh a odkazující kameny... Pán z OPW si chtěl se mnou trochu povídat, ale naštěstí naše konverzace došla k bodu: Joo, jen si to vyzkoušejte, jdete tam, nic to nedělá, my tam chodíme furt..:) hihi. Jojo, baže nic.:)
VZHŮRU NA KNOCKNAREA!
Je to jen kousíček, pár kilásků a pak nahoru. Počasí je slunečné…občas mráčky…ŤAPŤAP. Si říkám, jestlipak to vydrží až nahoru..se vsadím, že jako vždycky vylezu nahoru a mraky, žádný výhled, slezu dolů,a bude sluníčko…Co myslíte? :)…
Ťapťap.CvakCvak, nádherná krajina!Připadám si jak v horách, protože se všude kolem tyčí..
Tak jsem dolezla, no a klasika…schyluje se k dešti..to bude třeba jen přeháňka, jako často bývá..Nebyla, to byla průtrž! Byl by tu asi moc hezký výhled na krajinu, na Sligo, na pohoří okolo, zátoku Ballysadare a Sligo Harbour a mys Strandhill, na oceán..a bohužel teď zrovna ne..:)
Myslím, že to ale odpovídalo situaci, protože od té doby mám k tomuto vrchu velký respekt a mohyla, která tady byla postavena na počest královny tohoto kraje (Maeve z Connaughtu, vládnoucí zde před 5000lety) dvojnásob. Ať už zde je nebo není pohřbena její energie zde je, minimálně odkaz, že toto místo obývala. Jsou tu ale i jiní a ještě je tu i další místečko, vlastně nejspíš i další místečka, ale já už neměla síly je prozkoumat.
Na mohyle jsem podstoupila jeden velmi silný rituál a pak kousek dál dosti živou přípravu na zkoušku. Ještě jsem se ani nevzpamatovala ze zážitku na vrcholu a už jsem řešila, co znamená toto velmi "zvláštní" místo východně od mohyly, totiž skoro jsem o něj zakopla.. Přirovnala bych to k typu "court cairn". Připomnělo mi to trochu mužskou část Templewood ve Skotsku a taky trochu něco z lokality Merrivale v Anglii (taková testovací škola pro druidské adepty) a taky něco z té české Benešovy hory - podsvětí.. Nějakou zkoušku (odvahy?:). No bylo to "jen" demo, ale velmi živé…Taktéž počasí předvádělo slušné demo - na začátku lehčí déšť, pak liják a když mi spadl kámen ze srdce, tak přestalo pršet. UfUf.
Nevím proč, ale potkaly jsme se tam dvě holky, Češka a Číňanka z Kanady obdivující královnu Maeve a to nádherné počasí.. Vůbec nevím co tím myslela, tím nádherným počasím, protože já prožila peklo a celá jsem se třásla, a když jsme si vyměňovali adresy ani ona nebyla příliš schopná psát (jak byla ztuhlá zimou..:) Bylo to velmi zvláštní; na konci světa v dešti a promočené si povídáme o mém PhD a o "beautiful Ireland" a o legendární "Queen Maeve". Byl to rozhovor, jako s někým, kdo ti má něco připomenout, přičemž používá úplně jiné prostředky než řeč...V každým případku po tom všem neberu toto místo na lehkou váhu.
STRANDHILL
Pak jsem zamířila přímo ke konečnému cíli dne - Strandhill, opět. Jednoduše z kopce přímo na sever, dolů a jsem na mysu. To se také stalo, sice ne úplně legální cestou a možná ani ne dvakrát bezpečnou (byl to totiž dost velký sráz, tedy vlastně skála :), ale nějaké pěšinky tam vyšlapány byly, takže jsem nebyla jediná, kdo tudy chodí. Vlastně mne k tomu navedl jeden chlapík, který sice nemluvil anglicky, ale na otázku Strandhill? kývl že jo, tamtudy:)..
A samozřejmě - za postupného zlepšování počasí až do úplného nádherného slunečního podvečera jsem horu slezla až na úžasné pobřeží. Ještě po cestě jsem si dala svačinku, tentokráte s ovečkami, ovšem už v obvyklé dostatečné vzdálenosti. Jinak jsem poprvé v životě viděla v přírodě jezevce, bezstarostně si čmuchal po pastvině a dlouho trvalo, než mě zbejstřil. Byla jsem od něj asi tak 15 metrů.
Oceán není třeba popisovat. Je to fantastický a tentokrát i se sluníčkem a koupajícími se Iry
To už bylo k večeru a všichni, kteří se kochali vlnami a celkem poklidným mořem postupně odjížděli z pláže domů. Asi po 10 minutách jsem "chytla stopa" a byla dovezena skoro až před dům :)
více viz Galerie
Photo©ZRB
příště ROSSES POINT a VZHŮRU NA BENBULBIN!
TOPlist
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama